. . . kde žijeme je zvykem, že si Němci nekupují byty, ale staví rodinné domky na okraji města . . . . .
kde žiju já je ještě další level: domek 20÷30minut na dojezd (silným autem) od prosperujícího Arbeitgebera si pořizují mladé páry: dokud si ještě voní a věří v děti hrající si na zahrádce. A někteří tam vydrží i dlouhé roky.
Ale obvykle se po prvním rozvodu přesunou do bytu 2-10 zastávek po lince autobusu na níž leží jejich zaměstnavatel. Silné auto zůstává v Tiefgarage - a do práce denně jezdí na Fahrradu (i hodně vysoce postavení lidé), za deště busem. Jelikož mzdy máme opulentní, na kontě časem nakyne přebytek - a než ho nechat hnít v bance (např. Islandské státní
) nebo se trápit s obchodováním s akciemi, lépe finance vložit do nemovitosti již nejsnáze ohlídáš = bytu v němž žiješ. A za ještě nějaké roky další finanční přebytek často vloží třeba zase do domu: tentokrát je to ale jako LEGO či SIMS pro velké kluky: postupně ho dovybaví solární elektrárnou, tepelným čerpadlem, . . . Bydlet ale zůstávají stále v onom bytě a do práce stále jezdí na kole, jelikož cokoliv jiného leda obtěžuje.
